Na konci 19. století se první odlučovače plynu-kapaliny používaly hlavně k oddělování páry a vody, využívaly deskové, válcové a cyklónové struktury, což mělo za následek nízkou účinnost odlučování a spotřebu energie. Na počátku 20. století, s rozvojem ropného a plynárenského průmyslu, se separátory plynu-kapaliny postupně staly důležitým separačním zařízením a začaly se používat pokročilejší materiály a konstrukce.
Od 40. do 60. let 20. století došlo k významnému pokroku v konstrukci a technologii odlučovačů plyn-kapaliny. Například přijetí vícestupňových struktur a rotačních separátorů zlepšilo účinnost separace a využití energie. Od 70. do 90. let se rozsah použití plynových-kapalinových separátorů dále rozšiřoval a pokrýval řadu průmyslových odvětví, jako je chemický, farmaceutický a potravinářský průmysl, a začal se klást důraz na vývoj nových materiálů a technologií ke zlepšení účinnosti separace a snížení spotřeby energie.
Od roku 2000 do současnosti, s rozvojem automatizace, inteligence a digitálních technologií, prošly separátory-kapaliny{1}}digitální transformací a přijaly technologie vzdáleného monitorování, diagnostiky a řízení, čímž se zlepšila provozní efektivita a spolehlivost. V roce 2024 se čínská výroba odlučovačů-kapalin v Číně zvýšila na 148 500 jednotek.
